Mala morska vila - Lucie Vondrackova

K útesům skal s přílivem dál připlouvám

zakleta v pěnu na vlnách

kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král

proč málo se smál jen já znám

Sám každý večer na břehu klečel mladý král

Na malou vílu kterou ztratil myslel dál

A jsem to já, ta víla ztracená

jak lidé jdou za láskou svou tak do moře vcházel mladý král

pěna mu nárty umývá to jsem já

Jak mořský proud on šel pořád hloub

šťastný chtěl zůstat u mně dál

Domů se vracel jenom spát

Tak toužil znát

kdo má mně rád

Kdo ví, kdo ví

Proč lidé dál slabí jsou

Kdo ví, kdo ví

Proč lidé zradí

Kde hrad kdysi stál pobřehu šel mladý král

že málo se smál jen já vím.

Sám každý večer na břehu klečel mladý král

Na malou vílu kterou ztratil myslel dál

A jsem to já, ta víla ztracená

A cítil sám že má ji rád

Komu je říct že daleko víc smutku mněl přestát mladý král

Než vést měl bitev vítězných zbytečných.

On cítil to sám když na břehu stál

vílu co zradil viděl dál

Kdo ví kdy víla odpouští

Až cítil sám že má jí rád.

Až cítil sám,

že má mě rád

Jak lidé jdou za svobodou tak do moře vstoupil

a šel dál.

Pěna mu spánky omývá to jsem já

Jak mořský proud on šel pořád hloub

a šťastný už zůstal napořád

V mém náručí už bude spát.

Už ví to sám

Kdo má mně rád…

K útesům skal s přílivem dál připlouvám

zakleta v pěnu na vlnách

kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král

proč málo se smál jen já znám

Ich erreiche weiterhin die Klippen der Felsen bei Flut

verflucht im Schaum auf den Wellen

wo einst die Burg stand, aus der der Prinz der junge König wurde

Ich weiß nur, warum er ein wenig lachte

Der junge König kniete jede Nacht allein am Ufer

Er dachte immer wieder an die kleine Fee, die er verloren hatte

Und ich bin es, die verlorene Fee

Als die Menschen ihrer Liebe folgten, betrat der junge König das Meer

der Schaum auf seinem Spann wäscht mich

Als die Meeresströmung ging er tiefer

froh, dass er bei mir bleiben wollte

Er kam nur zum Schlafen nach Hause

Also sehnte er sich danach, es zu wissen

Wer mag mich

Wer weiß, wer weiß

Warum Menschen immer noch schwach sind

Wer weiß, wer weiß

Warum Menschen verraten

Der junge König ging dorthin, wo einst die Burg an der Küste stand

Ich weiß nur, dass er ein wenig gelacht hat.

Der junge König kniete jede Nacht allein am Ufer

Er dachte immer wieder an die kleine Fee, die er verloren hatte

Und ich bin es, die verlorene Fee

Und er fühlte, dass er sie mochte

Wem ist zu sagen, dass der junge König viel mehr Leid hätte überstehen sollen?

Bevor er führte, hatte er siegreiche Schlachten nutzlos.

Er fühlte es allein, als er am Ufer stand

er sah die Fee, die er verraten hatte

Wer weiß, wann die Fee vergibt

Bis er fühlte, dass er sie mochte.

Als er sich allein fühlte

dass er mich mag

Wie die Menschen nach Freiheit streben, betrat er das Meer

und ging weiter.

Der Schaum wäscht seinen Schlaf, ich bin es

Als die Meeresströmung ging er tiefer

und er blieb für immer glücklich

Er wird in meinen Armen schlafen.

Er weiß es bereits

Wer mag mich…

Ich erreiche weiterhin die Klippen der Felsen bei Flut

verflucht im Schaum auf den Wellen

wo einst die Burg stand, aus der der Prinz der junge König wurde

Ich weiß nur, warum er ein wenig lachte