Přítel - Jaromír Nohavica

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas

táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás

vrabci nám jedli z ruky

život šel bez záruky

ale taky bez příkras

Možná že hloupý ale krásný byl náš svět

zdál se nám opojný jak dvacka cigaret

a všechna tajná přání

plnila se na počkání

anebo rovnou hned

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

jsem tady sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc

jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc

jó tehdy nebýt tebe

tak z mých dvanácti žeber

nezůstalo příliš moc

Dneska už nevím jestli přiběh by jsi zas

jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas

a vlasy vlasy kratší

jó bývali jsme mladší

no a co vem to ďas

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

peru se teď sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok

každá naše píseň měla nejmíň třicet slok

a my dva jako jeden

ze starých reprobeden

přes moře jak přes potok

Tvůj děda říkal Ono se to uklidní

měl pravdu přišla potom spousta malých dní

a byla velká voda

vzala nám co jí kdo dal

a tobě i to poslední

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

zpívám tady sám

Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl

jenom mi netvrď že tě život naučil

člověk to není páčka

kterou si kdo chce mačká

to už jsem dávno pochopil

A taky vím že srdce rukou nechytím

jak jsem se změnil já tak změnil ses i ty

a přesto líto je mi

že už nám nad písněmi

společné slunko nesvítí

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj bývalý příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

dýchám tady sám

Falls Sie sich noch an diese Zeit erinnern

wir waren zwanzig und die sonne war in uns

Spatzen fraßen aus unserer Hand

Das Leben ging ohne Garantie weiter

aber auch ohne Verzierungen

Vielleicht war unsere Welt dumm, aber schön

es erschien uns so berauschend wie zwanzig Zigaretten

und alle geheimen Wünsche

sie füllte auf, während sie wartete

oder gleich

Wo wir geteilt haben

wo wir es geteilt haben

wo endet ihr mein einziger freund

Du bist verschwunden, ich weiß nicht wo

allein Allein

Ich bin allein hier

Wenn Sie sich noch an diese Nacht erinnern

es waren fünf, und du bist mir zu Hilfe gekommen

Ja, dann nicht du zu sein

also von meinen zwölf Rippen

nicht zu viel übrig

Heute weiß ich nicht, ob du noch einmal laufen würdest

Wie ich Sie höre, haben Sie bereits eine etwas höhere Stimme

und Haare Haare kürzer

wir waren mal jünger

Nun, was sagst du?

Wo wir geteilt haben

wo wir es geteilt haben

wo endet ihr mein einziger freund

Du bist verschwunden, ich weiß nicht wo

allein Allein

sie kämpfen jetzt alleine

Falls Sie sich noch an dieses Jahr erinnern

Jeder unserer Songs hatte mindestens dreißig Strophen

und wir zwei als eins

von alten Lautsprechern

über das Meer wie über einen Bach

Dein Großvater sagte, es würde sich beruhigen

Er hatte recht, dann kamen viele kleine Tage

und es gab viel Wasser

sie nahm, was sie ihr gab

und das letzte für dich

Wo wir geteilt haben

wo wir es geteilt haben

wo endet ihr mein einziger freund

Du bist verschwunden, ich weiß nicht wo

allein Allein

Ich singe hier allein

Wenn Sie sich erinnern, wie er war

sag mir bloß nicht, dass dich das Leben gelehrt hat

Der Mensch ist kein Hebel

wer quetschen will

Das habe ich schon lange verstanden

Und ich weiß auch, dass ich das Herz nicht mit meinen Händen fangen werde

so wie ich mich verändert habe, hast du dich auch verändert

und doch tut es mir leid

die wir über die Lieder haben

die gewöhnliche Sonne scheint nicht

Wo wir geteilt haben

wo wir es geteilt haben

wo hörst du auf mein ex freund

Du bist verschwunden, ich weiß nicht wo

allein Allein

Ich atme hier allein