Krystof - Krystof

A zatím chudák měl, v popelnici haldu starejch krámů.

Kdyby uměl mluvit, řek' by snad (pápápápá)

Zimou schoulenej: «Nechtě mě spát.

(pápápápá)

Nechte mě tu být, možná že nebudu chtít žít.»

Malej Kryštof snil o světě, co zná i lidskou něhu.

A teď utopen spí v řece, která měla stovky břehů.

Kdyby uměl mluvit, řek' by snad: (pápápápá)

«Já jsem nechtěněj, nechte mě spát.

(pápápápá)

Tak nechte mě tu být, možná že nebudu chtít žít.»

Inzwischen hatte der arme Mann einen Haufen alter Läden im Müll.

Wenn er sprechen könnte, würde er sagen (popápapá)

In der Kälte zusammengekauert: «Lass mich schlafen.

(Mohn)

Lass mich hier, ich will vielleicht nicht leben.»

Der kleine Christoph träumte von einer Welt, die menschliche Zärtlichkeit kennt.

Und jetzt ertrunken, schläft er in einem Fluss, der Hunderte von Ufern hatte.

Wenn er sprechen könnte, würde er vielleicht sagen: (Popcorn)

«Ich bin unerwünscht, lass mich schlafen.

(Mohn)

Also lass mich hier, ich will vielleicht nicht leben.»