Přístav domácího štěstí - Sto zvířat, Tomas Belko, Karel Šváb

Přístavní dělníci plivali kdo dál

Jeden z nich cigárem do vzduchu bodal

A pak si o první to druhý zapálil

Přístavní dělníci do dálky plivali

K obloze smrděly solený ryby

Čeho je příliš a co ti tak chybí

Fakani házeli po raccích kameny

K obloze smrděly ryby solený

Máš kotvu tetovanou nad zápěstím

A pod ní tyhle slova:

Tohle je přístav domácího štěstí

Kde ses léta potuloval

Začly se dloužit fialový stíny

Tak proč se pořád díváš do hlubiny

Seš divnej chlápek, to ti teda povím

Začly se dloužit stíny fialový

Někdy dost temný sny se dostaví

Na molu s provazem sedíš bez hlavy

A na návnadu svojí hlavy

Lovíš úhoře masožravý

Die Hafenarbeiter spuckten aus, wer dran war

Einer von ihnen stach mit der Zigarre in die Luft

Und dann zündete er den zweiten an

Die Hafenarbeiter spuckten in die Ferne

Gesalzener Fisch stank zum Himmel

Was ist zu viel und was fehlt dir?

Fakani bewarf Möwen mit Steinen

Gesalzener Fisch stank zum Himmel

Du hast einen Anker über deinem Handgelenk tätowiert

Und darunter diese Worte:

Dies ist ein Hafen des häuslichen Glücks

Wo du seit Jahren herumwanderst

Lila Schatten begannen sich zu zeichnen

Warum also schaust du immer noch in die Tiefe?

Du bist ein komischer Typ, das sag ich dir

Die violetten Schatten begannen sich zu dehnen

Manchmal kommen ziemlich dunkle Träume hoch

Du sitzt kopflos mit einem Seil auf dem Pier

Und der Köder seines Kopfes

Sie jagen fleischfressende Aale