U nás se dojídá - Sto zvířat, Tomas Belko, Jan Kalina

Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem

Nikdy nevíš, kde to dítě sebere

Že rodiče nejsou jeho rodiče

Otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem

Otec si byl jistej, matka nejistá

Nikdy nevíš, co ti život přichystá

Jediná věc, kterou jsem se dozvídal

Bylo, že se u nás doma dojídá

To krásný dětství, šťastnej obličej

A jak to panečku letí

První půl života nám ničej rodiče

Tu druhou děti

Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě

Na základce nechodil jsem na oběd

Šel jsem domů dojíst jídlo z neděle

Byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej

Na chodbě kříž

S mrtvým Ježíšem

Na sobě máš

Chemlon kožíšek

A kalhoty po bráchovi

Vzadu s klínem, jako nový

Dojídat je u nás pořád pravidlem

Když se mluví, tak nanejvejš o jídle

Když syn něco řeší, já mu povídám

Rači jez a mlč, u nás se dojídá

Ich bin hinter dem Kloster Břevnov aufgewachsen

Man weiß nie, wo das Baby abgeholt wird

Dass seine Eltern nicht seine Eltern sind

Mein Vater schwieg, er wollte über nichts reden

Der Vater war sich sicher, die Mutter unsicher

Du weißt nie, was das Leben für dich tun wird

Das einzige, was ich gelernt habe

Es war, dass wir nach Hause kamen

Diese schöne Kindheit, dieses glückliche Gesicht

Und wie es fliegt

Die erste Hälfte des Lebens unserer Eltern

Die anderen Kinder

Ich bin in Gedankenarmut aufgewachsen

In der Grundschule ging ich nicht zum Mittagessen

Ich ging nach Hause, um das Essen vom Sonntag zu beenden

Ich war dumm, dick, aber fröhlich

Ein Kreuz im Flur

Mit dem toten Jesus

Du trägst

Mantel aus Chemlon-Pelz

Und Hosen nach meinem Bruder

Hinten mit Keil, wie neu

Essen ist in unserem Land immer noch die Regel

Wenn sie reden, geht es meistens ums Essen

Wenn mein Sohn etwas löst, sage ich es ihm

Krebse und sei still, wir gehen auswärts essen