Tráva - Aneta Langerova

Jsem jako tráva zvyklá růst, v noci bledé.

Kořínky protíná hliněné nebe.

chladivý déšť padá.

bouře zní a chvátá.

krajina vzdálená.

Stále voní a sílu má, voní a sílu má.

Znám křídla vran,

v jejich stínu spávám.

Mé bílé tělo, oči tvé spatřit nemohou.

Teď mým novým domovem je

vřes, mech a tráva.

Budu tam, kde modré chrpy vykvetou.

Nade mnou svítá horizont, barvu mění

Paprsků se dotýkám, hřejí kameny v mých dlaních

Doznívají zvony, ale duše má je mladá.

Ze spánku se budí a vstává.

krajina vzdálená.

stále voní a sílu má.

voní a sílu má

Znám křídla vran

v jejich stínu spávám.

Mé bílé tělo, oči tvé spatřit nemohou.

Teď mým novým domovem je

vřes, mech a tráva.

budu tam, kde modré chrpy vykvetou.

Ich bin wie Gras, das früher gewachsen ist, blass in der Nacht.

Die Wurzeln überqueren den Lehmhimmel.

kalter Regen fällt.

der Sturm tobt und eilt.

abgelegene Landschaft.

Es riecht noch und hat Kraft, es riecht und hat Kraft.

Ich kenne die Flügel der Krähen,

Ich schlafe in ihrem Schatten.

Mein weißer Körper, deine Augen können nicht sehen.

Jetzt ist mein neues Zuhause

Heidekraut, Moos und Gras.

Ich werde dort sein, wo die blauen Kornblumen blühen.

Der Horizont leuchtet über mir, er ändert seine Farbe

Ich berühre die Strahlen, die Steine ​​in meinen warmen Handflächen

Die Glocken läuten, aber meine Seele ist jung.

Er erwacht aus seinem Schlaf und steht auf.

abgelegene Landschaft.

es riecht noch und hat Kraft.

es riecht und hat kraft

Ich kenne die Flügel der Krähen

Ich schlafe in ihrem Schatten.

Mein weißer Körper, deine Augen können nicht sehen.

Jetzt ist mein neues Zuhause

Heidekraut, Moos und Gras.

Ich werde dort sein, wo die blauen Kornblumen blühen.