Chybíš mi - Tomas Klus

Na malý posteli, ukojen kojtem

Po nočním veselí, ještě pořád

Vidim dvojitě, ale v tvým raním útěku

Střízlivim bolesti, v posledním

Doteku zůstal jsem uvězněn

Ospalý šašek, já dítě na věčnost

Z nákupních tašek, tahalas upřímnost

A zbylý city ukrytý po kapsách

Jsem já a si ty a oba máme strach

Z toho že co je ve skutečnosti není

A že bez boje se láska necení

Že jsme jen dvě nádoby bez dna

A že se má duše s tvou duší nezná

Chybíš mi chybíš mi, čemu se divíš

Chybíš mi chybíš mi, už zase mizíš

Příliš krásná na to aby znala opravdový milování

Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních

Příliš krásná na to aby znala opravdový milování

Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních

Poprvé společně poslední dobou

Mlčíme zbytečně když je to v obou

Tak silný jak říkáš, tak silný jak si přeju

Když se k ránu oblíkáš a já se tomu směju

Ale mám toho dost, všech svých sebeklamů

Vstanu dřív jako host se do tvý hlavy nedostanu

Osude vylez a pojď se semnou rvát

Tisíckrát musíš vstát než pochopíš, mám tě…

Ve všech svých písních, modlidbách před spaním

Pojď semnou projít, opilá svítáním, slibme si to

Co si neslibují jiní, poprvé v životě, k člověku přímý

Chybíš mi chybíš mi, čemu se divíš

Chybíš mi chybíš mi, už zase mizíš

Příliš krásná na to aby znala opravdový milování

Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních

Příliš krásná na to aby znala opravdový milování

Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních

Zase se sejdem, skrytí opilostí kyslých vín

Bezmocní z toho, jak nevíme co stím

Spleteni projdem půlnočním městem

Zmateným duším se nabídnem s gestem

Života znalých ale skutečnosti malých lží

Našla si místo mezi duší a srdcem a já slepě s bílou holí

Nesměl jít k čemukoliv, dotýkám se tě

Společně s tmou když usínáš pode mnou

Příliš krásná na to aby znala opravdový milování

Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních

Příliš krásná na to aby znala opravdový milování

Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních

Auf einem kleinen Bett zufrieden mit einem Stillen

Nach der Nacht immer noch

Ich sehe es zweimal, aber bei deiner morgendlichen Flucht

Endlich nüchterner Schmerz

Ich war durch Berührung gefangen

Ein schläfriger Clown, ich bin für immer ein Kind

Von Einkaufstüten, tahalas Aufrichtigkeit

Und die restlichen Gefühle in den Taschen versteckt

Ich und du, und wir haben beide Angst

Von dem, was es wirklich nicht ist

Und dass Liebe ohne Kampf nicht geschätzt wird

Dass wir nur zwei Behälter ohne Boden haben

Und dass meine Seele deine Seele nicht kennt

Ich vermisse dich, ich vermisse, was du dich fragst

Ich vermisse dich, ich vermisse dich, du verschwindest wieder

Zu schön, um wahres Liebesspiel zu kennen

Zu schön, um auf meinen nassen Handflächen zu trocknen

Zu schön, um wahres Liebesspiel zu kennen

Zu schön, um auf meinen nassen Handflächen zu trocknen

In letzter Zeit zum ersten Mal zusammen

Wir schweigen unnötig, wenn es beides ist

So stark wie du sagst, so stark wie ich es wünsche

Wenn du dich morgens anziehst und ich darüber lache

Aber ich habe genug von all meinem Selbstbetrug

Ich werde als Gast früh aufstehen, ich werde nicht in deinen Kopf eindringen

Das Schicksal steige aus und kämpfe mit mir

Du musst tausendmal aufstehen, bevor du verstehst, ich habe dich …

In all seinen Liedern Bettgebete

Komm, geh durch mich, betrunken im Morgengrauen, lass es uns versprechen

Was andere nicht versprechen, zum ersten Mal im Leben direkt an den Menschen

Ich vermisse dich, ich vermisse, was du dich fragst

Ich vermisse dich, ich vermisse dich, du verschwindest wieder

Zu schön, um wahres Liebesspiel zu kennen

Zu schön, um auf meinen nassen Handflächen zu trocknen

Zu schön, um wahres Liebesspiel zu kennen

Zu schön, um auf meinen nassen Handflächen zu trocknen

Ich werde mich wiedersehen und die Trunkenheit saurer Weine verbergen

Hilflos, weil wir nicht wissen, was

Verwirrt laufe ich durch die Mitternachtsstadt

Wir werden verwirrte Seelen mit einer Geste anbieten

Das Leben der Wissenden, aber die Tatsachen der kleinen Lügen

Sie fand einen Platz zwischen Seele und Herz und ich war blind mit einem weißen Stock

Er konnte zu nichts gehen, ich berühre dich

Zusammen mit der Dunkelheit, wenn du unter mir einschläfst

Zu schön, um wahres Liebesspiel zu kennen

Zu schön, um auf meinen nassen Handflächen zu trocknen

Zu schön, um wahres Liebesspiel zu kennen

Zu schön, um auf meinen nassen Handflächen zu trocknen