Markétce - Tomas Klus, Janáčkova filharmonie Ostrava, Cílová skupina

Kolik nás takových bylo, co zbloudilo cestou za modrými květy nás přátelé

odsoudili a hnali před popravčí čety

Kolikrát vpila mě země a já zbaven smyslů ryl dlaněmi hlínu já nikdy odvahu

neměl bych přiznal svou vinu

Kolikrát Markétko mával jsem Tobě

To ty jsi odteďka má poslední oběť

To s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce

A zůstanou v Tvém těle

Jak tóny neznělé

Při nástupu stoupám si na špičky snad z malichernosti

Čas žere hodinám ručičky a vyplivuje kosti

Rány si foukám dýmem z cigaret a v pokoji pro hosty

Otevřu soukromý lazaret své Sebelítosti

Kolikrát Markétko hrával jsem Tobě

To ty jsi odteďka má poslední oběť

To s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce

A zůstanou v Tvém těle

Jak bytosti oněmělé

Za ruce s šedohlavci tlačím svět k úmoru

A není větší lež než pravda o nás dvou

Snažím se obelstít Lásku — potvoru

Aby mě nechala vznést se za tebou

Kolikrát Markétko psával jsem Tobě

Tolikrát Markétko čekal jsem na odpověď

Ty se však miluješ s anděly v kráterech měsíce

A tam mé tóny nedozněly

A já zůstal necelý

Kolik nás takových zbylo, co zbloudilo cestou za modrými květy jimž pod

gilotinou se zalíbilo

Wie viele von uns waren, was uns auf den Weg zu den blauen Blumen gebracht hat, unsere Freunde

verurteilt und vor dem Exekutionskommando angeklagt

Wie oft hat mich die Erde getrunken und ich habe die Sinne beraubt, die mit Tonpalmen eingraviert sind, die ich nie gewagt habe

Ich sollte meine Schuld nicht eingestehen

Wie oft habe ich dir Margaret zugewunken

Du bist von nun an mein letztes Opfer

Die Engel in den Kratern des Mondes lieben dich

Und sie bleiben in deinem Körper

Wie Töne klingen

Am Anfang klettere ich nach oben, vielleicht aus Kleinlichkeit

Die Zeit frisst die Uhrzeiger und spuckt die Knochen aus

Ich blase meine Wunden mit Zigarettenrauch und im Gästezimmer

Ich werde eine private Krankenstation für mein Selbstmitleid eröffnen

Wie oft habe ich Margaret für dich gespielt?

Du bist von nun an mein letztes Opfer

Die Engel in den Kratern des Mondes lieben dich

Und sie bleiben in deinem Körper

Wie dumme Wesen

Mit meinen Händen mit den grauen Haaren treibe ich die Welt bis zur Erschöpfung

Und es gibt keine größere Lüge als die Wahrheit über uns beide

Ich versuche, die Liebe zu täuschen - das Monster

Um mich nach dir fliegen zu lassen

Wie oft hat Margaret dir geschrieben?

So oft, Margaret, habe ich auf eine Antwort gewartet

Aber du liebst die Engel in den Kratern des Mondes

Und da hörten meine Töne nicht auf

Und ich blieb unvollständig

Wie viele von uns sind noch übrig, die sich hinter den blauen Blumen unten verirrt haben

er mochte die Guillotine