Ke hvězdám - Helena Vondráčková, Zdenek Borovec, Pět strýců Luďka Švábenského (Strýci)

Kdo výš, kdo dál, co stále snílky láká

v bouři k dálkám plout.

Víc chtít a znát, sám vládnout křídly ptáka,

spoutat říční proud.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Syn tvůj či můj, ten zmůže dávné přání,

vůni dálkám krást,

už být hvězd pán a vrýt do prázdných plání

čáry dlouhých brázd.

Ke hvězdám s velkou výpravou,

cestou lákavou,

dál, dál.

Ke hvězdám, kráskám půlnočním

já se vznášet smím

dík snům.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz.

Wer höher, wer weiter, was zieht noch Träumer an

Segel im Sturm in die Ferne.

Mehr zu wollen und zu wissen, um die Flügel eines Vogels zu beherrschen,

Fesseln Sie die Flussströmung.

Etwas zieht uns zu den Sternen,

es ist Hitze und Frost in ihnen,

lachen, weinen.

Zu den Sternen, den verirrten Lampen,

die einladen: «Kommen Sie zu uns

diese Dunkelheit. ».

Dein Sohn oder meiner, der ein altes Verlangen gibt,

stehlen den Geruch aus der Ferne,

Sei nicht länger der Sternenherr und grabe dich in die leeren Ebenen

Linien langer Furchen.

Mit einer großen Expedition zu den Sternen,

auf verlockende Weise,

mehr mehr.

Zu den Sternen, Mitternachtsschönheiten

Ich kann schweben

dank Träumen.

Etwas zieht uns zu den Sternen,

es ist Hitze und Frost in ihnen,

lachen, weinen.

Zu den Sternen, den verirrten Lampen,

die einladen: «Kommen Sie zu uns

diese Dunkelheit. ».

Etwas zieht uns zu den Sternen,

es gibt Hitze und Frost in ihnen.