Důchodce - Karel Kryl

Kalhoty roztřepené na vnitřní straně

Zápěstí roztřesené a seschlé dlaně

Kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce

Tak tedy říkejme mu třeba důchodce

Rukávy u zimníku odřením lesklé

Čekává u rychlíků na zbytky ve skle

Stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce

A pak je střádá do obálky, důchodce

Ref: V neděli vysedává na lavičce v sadech

A starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu

Sluníčko vyhledává, naříká si na dech

A vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu

Na krku staré káro a úzkost v hlase

Když žebrá o cigáro, zlomí se v pase

Namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce

Když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky

Že jednou ze mne bude taky důchodce …

Hose innen ausgefranst

Zitternde Handgelenke und verdorrte Handflächen

Auflegen der Brotkruste, die im Rennen an der Theke gesammelt wurde

Nennen wir ihn also zum Beispiel Rentner

Ärmel am Wintermantel reiben glänzend

Er wartet bei den schnellen Autos auf Reste im Glas

Er sammelt schüchtern Zigarettenkippen ein, die in Fußgängerzonen herumliegen

Und dann steckt er sie in einen Umschlag, im Ruhestand

Ref: Er sitzt am Sonntag auf einer Bank im Obstgarten

Und mit einem alten Gang stützt er sein besorgtes Haupt

Die Sonne sucht, sie schnappt nach Luft

Und niemand spricht ihm überhaupt das Recht auf Müdigkeit ab

Ein alter Diamant an seinem Hals und Angst in seiner Stimme

Als er um eine Zigarre bettelt, bricht er an der Taille

Statt zu danken, senkt er die Augen und es braucht keinen Staatsanwalt

Wenn ich diese menschlichen Wracks sehe, zittere ich vor Geistern

Der eine von mir wird auch Rentner…