Plaváček - Karel Kryl

Tiché listy lísek, třetí kniha běd,

Jako v zubech písek skřípou slova vět,

Šarlat vlčích máků v němém osení,

Ztichly hlasy ptáků v mlčení.

Světle bledým nebem svítí větve bříz,

Pole voní chlebem z jedovatých hlíz,

Ticho s hlavou vlčí v době po moru,

Lidé, kteří mlčí v hovoru.

R: Vodní tříšť břehy třísní

Kde se proud řeky kroutí,

Matka loučí se písní

S princem v košíku z proutí,

Tichý pláč skryje houští,

Košík proudem když pouští,

Snad pak nad hrází bobří

Najdou rybáři dobří

Malého krále, malého krále.

S přeslazenou slinou v koutku rybích úst

Tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,

Zrazeni se krčí v hrubém oděvu,

Lidé, kteří mlčí ve zpěvu.

Řeky plné vorů, místo vody kal,

Z šumějících borů mrtvé vrchy skal,

A jen šepot syčí křídlem kačením

V zemi, která křičí mlčením.

R: Spěje proud dlouhou poutí

Moři vstříc krajem mírným,

Nese tmou loďku z proutí

K hladinám nedozírným,

K hřbetům vln s bílou krajkou,

K fregatám s carskou vlajkou,

A pak pod přídí ostrou

Zmizí koš s bílou kostrou

Malého krále, malého krále …

Die stillen Blätter der Hasel, das dritte Leidensbuch,

Wie Worte in den Zähnen knarren die Worte der Sätze,

Scharlachroter Mohn im stummen Säen,

Die Stimmen der Vögel verstummten.

Birkenzweige leuchten am blassen Himmel,

Die Felder riechen nach giftigen Knollen,

Schweigen mit einem Wolfskopf im Nachgang,

Menschen, die im Gespräch schweigen.

R: Wassersplitter am Ufer der Leiste

Wo sich die Strömung des Flusses windet,

Mutter verabschiedet sich von dem Lied

Mit dem Prinzen im Weidenkorb,

Ein leiser Schrei verbirgt das Dickicht,

Ein Korb mit einem Bach, wenn er geht,

Vielleicht dann über dem Biberdamm

Angler werden es gut finden

Kleiner König, kleiner König.

Mit gesüßtem Speichel im Mundwinkel des Fisches

Die Jahre vergehen ruhig, du hörst das Gras wachsen,

Verraten hockt er in groben Kleidern,

Menschen, die im Singen schweigen.

Flüsse voller Flöße statt Wasserschlamm,

Von den rauschenden Kiefern der toten Hügel,

Und nur das Flüstern zischt mit seinen Flügeln

In einem Land, das lautlos schreit.

R: Es geht durch eine lange Reise

Das Meer in Richtung einer gemäßigten Region,

Er trägt ein dunkles Boot aus Korbgeflecht

Auf unvorstellbare Ebenen,

Auf den Wellenrücken mit weißer Spitze,

An Fregatten mit kaiserlicher Flagge,

Und dann unter der scharfen Kante

Der Korb mit dem weißen Skelett verschwindet

Kleiner König, kleiner König…