Most přes rozbouřené vody (Bridge Over Troubled Water) - Helena Vondráčková

Voda nasbírá z břehů jíl,

tím žloutne v ní i déšť i světadíl.

Brod vzdálený náhle není znát.

Pak proud zkouší brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Slova stejná jsou, ale bez jmění.

Jak dá se dál, tak žít spolu vzdálení?

Máš břeh, já svůj, blízkost můžeš mi lhát.

Pak voda může brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Voda pramen má hluboko v nás.

Když začně téct ten proud,

tak je tenký jako vlas.

Když začne růst, to už nás zvlád,

to už má právo brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

tolikrát.

Das Wasser sammelt Lehm von den Ufern,

so färben sich der Regen und der Kontinent darin gelb.

Die Fernbedienung ist plötzlich unbekannt.

Dann versucht er, Strom zu nehmen

Brücke, die uns die Entfernung der Ufer angibt

durch Liebe so oft verkürzt

Brücke, die uns die Entfernung der Ufer angibt

durch Liebe so oft verkürzt.

Die Worte sind die gleichen, aber ohne Eigentum.

Wie könnt ihr weitermachen und zusammenleben?

Du hast ein Ufer, ich habe meins, du kannst mich anlügen.

Dann kann Wasser nehmen

Brücke, die uns die Entfernung der Ufer angibt

durch Liebe so oft verkürzt

Brücke, die uns die Entfernung der Ufer angibt

durch Liebe so oft verkürzt.

Der Frühling hat eine Quelle tief in uns.

Wenn der Strom zu fließen beginnt,

so ist es dünn wie Haar.

Wenn es anfängt zu wachsen, kann es mit uns fertig werden,

er hat bereits das Recht, es zu nehmen

Brücke, die uns die Entfernung der Ufer angibt

durch Liebe so oft verkürzt

Brücke, die uns die Entfernung der Ufer angibt

durch Liebe so oft verkürzt

so oft.