Klášterní zvon - Helena Vondráčková

Náš les je dnes vlídný

a z dálky zní klekání.

Svět zdá se nám bídný,

když pokleká k pokání.

A žádá louky o milost,

že vzal jim déšť a sníh,

města vystavěl místo nich,

velká.

A les mu dnes dává

rozhřešení, v pokání.

Že vzal jsi ptáčkům hnízda ptačí,

těžký hřích máš.

(těžký hřích)

A myslíš si, že nám teď stačí,

když pláč předstíráš.

Jdi do kláštera s bílou věží,

jak zbloudilý mnich.

(tam zkus odčinit svůj hřích)

Až uslyšíš zpívat

klášterní zvon, má smutný tón,

klášterní zvon, zní jako ston,

klášterní zvon, má smutný tón,

klášterní zvon, zní jako ston,

klášterní zvon,

klášterní zvon,

klášterní zvon.

Ten zvon má tón dlouhý,

snad milión a pár let.

On úkol má pouhý,

hlídati tvůj, světe, svět.

Z té touhy může růže kvést

a stromy plody nést, zítra jako dnes

dál a dál zpívá

To já jen tak snívám,

když z dálky zní klekání.

Unser Wald ist heute sanft

und aus der Ferne klingt es wie ein Knien.

Die Welt erscheint uns elend,

wenn er niederkniet, um zu bereuen.

Und er bittet die Wiesen um Gnade,

dass er Regen und Schnee wegnahm,

Städte, die an ihrer Stelle gebaut wurden,

groß.

Und der Wald gibt ihm heute

Absolution, in Reue.

Dass du die Nester der Vögel genommen hast,

Du hast eine schwere Sünde.

(schwere Sünde)

Und du denkst, das reicht uns jetzt,

wenn du vorgibst zu weinen.

Geh zum Kloster mit dem weißen Turm,

wie ein streunender Mönch.

(Versuche dort für deine Sünde zu büßen)

Wenn du sie singen hörst

Klosterglocke, hat einen traurigen Ton,

die Klosterglocke klingt wie ein Stein,

Klosterglocke, hat einen traurigen Ton,

die Klosterglocke klingt wie ein Stein,

Klosterglocke,

Klosterglocke,

Klosterglocke.

Die Glocke hat einen langen Ton,

vielleicht eine Million und ein paar Jahre.

Er hat eine Aufgabe,

behüte deine Welt.

Aus diesem Verlangen kann die Rose erblühen

und die Bäume tragen Früchte, morgen wie heute

weiter und weiter singen

Ich träume nur

wenn Knien aus der Ferne ertönt.