Runway tu zůstává - Helena Vondráčková

Už motor zase všechnu sílu sbírá,

už z černých jícnů trysek dere se hřímání.

Zvolna svítá.

Já od zábradlí rampy chvíli koukám,

jak v nitru karavely roluješ runwayí

někam k dálkám.

A náhle mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná, jako já, cenu dní,

už v loučení tuší vítání.

Už pilot jistě dostal příkaz vzlétnout,

jen rituální - zlom vaz — od věže řídící

ještě zbývá.

A k tomu už jen dlouhá runway svítí,

svou šňůrou jasných světel barevně zářících

sbohem dává.

A proto mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná, jako já, cenu dní.

Už v loučení tuší vítání.

A proto mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná, jako já, cenu dní.

Už v loučení tuší vítání.

Tak nechá uschnout slzy mělkých louží.

Chce zase vítat stroje k domovu mířící

v plné kráse.

A proto mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná cenu svých vlastních dní,

už v loučení tuší vítání.

Ta runway je jako já,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná loučení mnoha dní,

přesto je stále plná doufání.

Už motor zase všechnu sílu sbírá,

už z černých jícnů trysek dere se hřímání.

Zase svítá.

Já od zábradlí rampy chvíli koukám,

jak v nitru karavely roluješ runwayí

někam k dálkám.

Už pilot jistě dostal příkaz vzlétnout,

jen rituální - zlom vaz — od věže řídící

ještě zbývá.

A k tomu už jen dlouhá runway svítí,

svou šňůrou jasných světel barevně zářících

sbohem dává.

Der Motor sammelt wieder seine ganze Kraft,

schon donnert es aus den schwarzen Schlunden der Düsen.

Es dämmert langsam.

Ich schaue eine Weile vom Geländer der Rampe,

wie du die Landebahn in der Karavelle rollst

Irgendwo weit weg.

Und plötzlich fällt es mir ein

die Landebahn bleibt immer noch hier.

Er kennt, wie ich, den Preis der Tage,

schon zum Abschied Verdächtige willkommen.

Dem Piloten muss der Start befohlen worden sein,

einziges Ritual - Bänderbruch - vom Kontrollturm

immer noch vermisst.

Und dafür ist nur die lange Piste beleuchtet,

mit seiner Lichterkette, die in Farbe leuchtet

Abschied gibt.

Und deshalb fällt es mir ein

die Landebahn bleibt immer noch hier.

Er kennt, wie ich, den Preis von Tagen.

Schon beim Abschied fühlt er sich willkommen.

Und deshalb fällt es mir ein

die Landebahn bleibt immer noch hier.

Er kennt, wie ich, den Preis von Tagen.

Schon beim Abschied fühlt er sich willkommen.

Das lässt die Tränen der seichten Pfützen trocknen.

Er will die Maschinen auf dem Heimweg wieder willkommen heißen

in voller Schönheit.

Und deshalb fällt es mir ein

die Landebahn bleibt immer noch hier.

Er kennt den Preis seiner eigenen Tage,

schon zum Abschied Verdächtige willkommen.

Diese Landebahn ist wie ich,

die Landebahn bleibt immer noch hier.

Er kennt Abschied für viele Tage,

dennoch ist es voller Hoffnung.

Der Motor sammelt wieder seine ganze Kraft,

schon donnert es aus den schwarzen Schlunden der Düsen.

Es dämmert wieder.

Ich schaue eine Weile vom Geländer der Rampe,

wie du die Landebahn in der Karavelle rollst

Irgendwo weit weg.

Dem Piloten muss der Start befohlen worden sein,

einziges Ritual - Bänderbruch - vom Kontrollturm

immer noch vermisst.

Und dafür ist nur die lange Piste beleuchtet,

mit seiner Lichterkette, die in Farbe leuchtet

Abschied gibt.