Slza z tváře padá - Helena Vondráčková

Slza z tváře padá a té já se ptám,

pročpak já ač tak mladá jen zármutek mám.

Proč mi víno chutná jak hlína a blín,

proč jen já jsem tak smutná

a mám v duši stín.

Měl by v moll hrát klavír

a vlát černý flór.

V mé komnatě zní jen církevní chór.

Proč mě stále studí a tísní ten chlad

a proč pláčem se budím,

když mám k ránu spát, a spát…

Kdo ten můj žal vyléčí,

kdo má na bolest fáč?

Nikdo jiný nepředčí

ten můj zoufalý pláč.

Nikdo jiný nepředčí

Můj pláč, můj pláč

ten můj smutný pláč.

Nač jste páni učení,

no nač, řekněte nač,

když se ve smích nezmění,

ten můj zoufalý pláč.

Když se ve smích nezmění

můj pláč, můj pláč,

ten můj smutný pláč…

Ach ouvej, můj bože,

můj bože na nebesích,

nás už ten smutek děsí.

Já nevím, jak říkám,

já se snad uvzlykám.

Eine Träne fällt von ihrem Gesicht und ich frage das

warum bin ich überhaupt so traurig, dass ich so jung bin.

Warum schmeckt Wein nach Ton und Ton,

warum bin ich so traurig

und ich habe einen Schatten in meiner Seele.

Er sollte Klavier in Moll spielen

und fliegen schwarze Flora.

In meinem Zimmer erklingt nur der Kirchenchor.

Warum ist es immer noch kalt und peinlich für mich?

und warum weine ich

wenn ich morgens schlafen muss und schlafe…

Wer wird meinen Kummer heilen,

wer hat die schmerzen

Niemand sonst ist vorn

mein verzweifelter Schrei.

Niemand sonst ist vorn

Mein Weinen, mein Weinen

mein trauriger Schrei.

Warum lernst du,

warum sagen

Wenn sich das Lachen nicht ändert,

mein verzweifelter Schrei.

Wenn sich das Lachen nicht ändert

mein Weinen mein Weinen

mein trauriger Schrei…

Oh mein Gott

mein Gott im Himmel

die Traurigkeit macht uns schon Angst.

Ich weiß nicht, was ich sage

Wahrscheinlich bleibe ich hängen.