Stříbrem zdobená skříňka - Helena Vondráčková

Stříbrem zdobená skříňka,

vůně svátečních dní.

Pojď, už zvoneček cinká,

tóny koledy potichu zní.

Led a sníh a zima a mráz,

nastal jest nám zas vánoční čas.

Stříbrem zdobená skříňka,

léty zčernalý klíč.

Pojď, už zvoneček cinká,

pojď, než vzpomínky odletí pryč.

Ze sněhu bílý stavím si hrad,

nechte mne chvíli s dětmi si hrát.

Smích je zas bílý, stříbrná nit,

jen ještě chvíli nechte mne snít,

jen ještě chvíli nechte mne snít.

Stříbrem zdobená skříňka,

léty zčernalý klíč.

Pojď, už zvoneček cinká,

pojď, než vzpomínky odletí pryč.

Ze sněhu bílý stavím si hrad,

nechte mne chvíli s dětmi si hrát.

Smích je zas bílý, stříbrná nit,

jen ještě chvíli nechte mne snít,

jen ještě chvíli nechte mě snít.

Nechte mě snít.

Silber verzierter Schrank,

der Duft der Feiertage.

Komm schon, es klingelt,

die Töne des Weihnachtsliedes klingen leise.

Eis und Schnee und Kälte und Frost,

es ist wieder Weihnachtszeit.

Silber verzierter Schrank,

Jahre geschwärzter Schlüssel.

Komm schon, es klingelt,

Komm, bevor die Erinnerungen verfliegen.

Ich baue ein Schloss aus weißem Schnee,

Lass mich eine Weile mit den Kindern spielen.

Lachen ist ein weißer, silberner Faden,

lass mich nur eine Weile träumen

lass mich nur eine Weile träumen.

Silber verzierter Schrank,

Jahre geschwärzter Schlüssel.

Komm schon, es klingelt,

Komm, bevor die Erinnerungen verfliegen.

Ich baue ein Schloss aus weißem Schnee,

Lass mich eine Weile mit den Kindern spielen.

Lachen ist ein weißer, silberner Faden,

lass mich nur eine Weile träumen

lass mich nur eine Weile träumen.

Lass mich träumen.