Ukolébavka - Helena Vondráčková, Vaclav Trojan, František Rachlík

Kolébkou tvou Česká země

kvítky jara věnčená,

míru polí skřivan zpívá,

srdcem chvívá vlasti má.

Z kopců, hájů potok spěchá,

v milý kout s ním srdce pluj,

tam, kde kvetou lípy sladce

na zahrádce, kraji můj.

Zde tvůj rodný domek stojí,

píseň matky doznělá,

klepot cepů, tiché zvony,

chlebem voní víska má.

Bez ní nejsi v světě ničím,

hejno husí rozprchlé,

vrať se zase v rodný svůj dům,

k našim vrátkům, dítě mé.

Zde tvůj rodný domek stojí,

píseň matky doznělá,

klepot cepů tiché zvony,

chlebem voní víska má.

Ihre Wiege, die böhmischen Länder

Frühlingsblumen gewidmet,

der Frieden der Lerchenfelder singt,

das Herz der Heimat hat.

Von den Hügeln, den Hainen rauscht der Bach,

mit ihm in einer netten Ecke schweben,

wo Linden süß blühen

im Garten, mein Land.

Hier steht dein Geburtshaus,

Mutters Lied verging,

Wasserhähne, stille Glocken,

das Brot riecht nach Dorf.

Ohne sie bist du nichts auf der Welt,

ein Schwarm zerstreuter Gänse,

Kehren Sie wieder in Ihre Heimatstadt zurück,

zu unseren Toren, mein Kind.

Hier steht dein Geburtshaus,

Mutters Lied verging,

stille Glocken,

das Brot riecht nach Dorf.