Upomínky - Helena Vondráčková, Michal Horacek, Hellmut Sickel

V půl osmé ráno běžím po schodišti dolů,

tam dole schránku se svým jménem pár let mám.

To, co v ní najdu, potom u psacího stolu

čítávám.

v té chvíli cítím lehké chvění nebo závrať,

snad právě přišla zpráva — dál, že máš mě rád.

Co ale čtu si, to jsou upomínky na vrať

akorát.

Jak v tichu rán

se dočítám,

jsem zlobivá,

jsem zlá.

Nic nevrací,

dost poztrácí -

to jsem já.

V mé ranní poště znovu složenka mě čeká

za parkování tam, kde zákaz stání byl.

Z knihovny zase chtějí vrátit F.L.Věka

pátý díl.

Jak tady vidím tak prý dlužím daně za psa

a u pradlenky mám od října kombiné.

Snad každý už mi svoji upomínku napsal,

jen ty ne,

jen ty ne.

No páni já

jsem zlobivá,

jsem zlotřilá,

jsem zlá.

Nic nevrací,

dost poztrácí -

to jsem já.

Stoh upomínek zkrátka v každé roční době

sem dostávám.

Tak jen to kam upomínku tobě

poslat mám?

Já se ptám,

vážně ptám.

Tak dobře já

jsem zlobivá,

jsem zlotřilá,

jsem zlá.

Nic nevrací,

dost poztrácí,

byt v oblacích

prý mám.

No a co ty,

kde svoje rty

a ruce máš,

to víš?

Vždyť já tě znám,

ty sebe sám

poztrácíš.

Morgens um halb sieben renne ich die Treppe runter,

Ich habe dort unten seit ein paar Jahren einen Briefkasten mit meinem Namen.

Was ich darin finde, dann am Schreibtisch

Ich lese.

in diesem Moment spüre ich ein leichtes Zittern oder Schwindel,

vielleicht ist gerade die Nachricht eingetroffen - außerdem, dass du mich liebst.

Aber was ich lese, sind Erinnerungen, wiederzukommen

Nur.

Wie in der Stille des Morgens

ich lese

Ich bin frech,

Ich bin böse.

Nichts kehrt zurück,

verliert genug -

Das bin ich.

In meiner Morgenpost wartet der Zettel wieder auf mich

zum Parken, wo das Parkverbot war.

Sie wollen F. L. Věka aus der Bibliothek zurückgeben

fünfter Teil.

So wie ich das sehe, schulde ich dem Hund Steuern

und ich habe seit Oktober einen Overall neben meiner Wäsche.

Vielleicht hat mir schon jeder seine Erinnerung geschrieben,

nur du nicht

nur du nicht.

Nun, ich

Ich bin frech,

Ich bin schelmisch

Ich bin böse.

Nichts kehrt zurück,

verliert genug -

Das bin ich.

Kurz gesagt, ein Stapel Erinnerungen, zu jeder Jahreszeit

Ich komme hierher.

Also nur, wo ich Sie daran erinnern soll

soll ich senden

Ich frage,

Ich frage wirklich.

So gut ich

Ich bin frech,

Ich bin schelmisch

Ich bin böse.

Nichts kehrt zurück,

verliert genug

Wohnung in den Wolken

Sie sagen, ich habe.

Also was ist mit dir

wo deine Lippen

und du hast hände

du weißt?

Ich kenne Sie,

du duselbst

du verlierst.